the fragile keep secrets

čekám aspoň dvacet komentů

2007-06-10T23:08:00.000+02:00

akorát že teď chvilenku nebudu nic psát.

lol

..

2006-12-14T20:53:00.000+01:00

času teď moc není a navíc některý věci se pohnuly pro mě celkem nepředstavitelným směrem a tempem, ale aby to tady úplně neumřelo, tak aspoň jenom pár věcí, co teď poslouchám nebo tak.

arcade fire - funeral + béčka a to doporučuju úplně všem, i když všichni to samozřejmě moc dobře znáte
transistor transistor - erase all name and likeness
stephen fretwell - magpie
lumen - mondo
thee more shallows - obě
red sparowes - every red heart shines toward the red sun
všechno od tiger lou
barzin - my life in rooms už zase
envy - compiled fragments etc
starej dobrej nick cave

a všem doporučuju přečíst učebnici správního práva procesního;)

on

2006-11-14T20:38:00.000+01:00

viděl sem v tý kaluži svůj odraz. trošku se vlnil, ale jinak nic. zbejvaly dvě možnosti. obejít to všechno velkým obloukem, nebo do toho vší silou šlápnout a čekat, jestli se propadnu až na druhej konec vesmíru. zvolil sem třetí alternativu, která neexistovala. bavil sem se se svým odrazem, jestli má radši červený nebo bílý víno. zjistil sem, že v tom má zmatek a tápe stejně jako já, akorát tak trochu v opačným gardu. dokonce se i pokouší česat patku, obráceně samozřejmě. je to levák. usíná zásadně na levým boku. levou rukou i píše. když si čte, drbe se na hlavě a usilovně přemejšlí, jestli je celej ten příval novejch smutnejch slov schopnej ještě vůbec vstřebat. a pak, když slunce vyleze a chce ho uškvařit, si skrze rty bouká ty největší melanchosračky, co kdy tenhle svět zažil. seznamte se, jmenuje se ocivodul.

můj kámoš z kaluže.

kdyby se s váma chtěl bavit a věřte tomu, že by to dělal moc rád, kdyby zrovna neřešil všechny trable tohodle světa, určitě by vám řekl, že bejt na koncertu metal hearts a neslyšet socialize, je docela velká odvaha.

pod to bych se i podepsal.

aerogramme - barriers

2006-11-04T01:41:00.000+01:00

asi tak před dvaceti minutama sem totálně citově vyprahnul..všechno kolem mě mrzlo a v uších mi jelo jen tohle jedno geniální houslový sólo, pořád dokola, zas a znova, pětkrát, šestkrát?..chtěl sem brečet, ale nepřišlo to, možná kvůli těm mínus dvaceti všude okolo..studnice mých citů asi vážně není bezedná, ale jednou to přijít muselo..připadal sem si jak malej kluk, kterýmu ukradli všechny hračky a tím vůbec nechci parafrázovat ramenáčovy výroky kdysi na jeho blogu..sem slabej, slabej jako stýblo, který se ve větru nejdřív ohne a hned potom zlomí..a to je mi teprv třiadvacet..je mi to líto a vážně mě mrzí že musím naštvat všechny lidi, co mě maj rádi...ale...teď sem vážně úplně v prdeli.
a to se přitom zas tak moc neobvyklýho neděje..jen to prostě není ono.
srdcervoucí noc se vším všudy, obzvláště po včerejším filmu na čt2, kterej sem málem celej propásnul..

quiet hands, quiet kiss on the mouth

2006-11-01T22:58:00.000+01:00

vítr fouká až praští a jediný, co se dá dělat, je nechat se pomalu rozpadnout na drobný lístečky a spláchnout do kanálu. ne, to by bylo moc jednoduchý. lepší je udělat ze sebe pravoúhlej trjúhelník, zkusit párkrát pythagorovu větu a pak se někam zařadit tak, aby to co možná nejmíň přečnívalo. anebo je tady taky možnost všechny tyhle blbosti prachsprostě prospat. kdybych byl strom, tak mi během pár následujících dnů opadají všechny listy. to je děsná představa. přemejšlel sem, jak se asi ti chudáci musej cejtit. jediný, k čemu sem došel, bylo, že je jim to úplně fuk.

poslouchám novou desku damiena rice(ho) a zase sem se vrátil k envy. to jen pro pořádek, kdyby náhodou někdo stanovoval diagnózu podle toho, co zrovna poslouchám.
ne,nebojte. zase budu v pořádku.

srdcervoucí..

2006-10-28T23:06:00.000+02:00

je/jsou

oblíbená hra od cohena
už zase příběhy obyčejného šílenství
clem snide - end of love
final fantasy naživo
volcano! taktéž
pár hodin spánku mezi stereotypem
barevný listy teď všude a hlavně v lese
lidi, kterým je smutno
rum a pivo
plakáty majáků v gastonovi
jukebox tamtéž plnej sraček
když jenny a forrest chtěj bejt ptáčkama a ulítnout hodně daleko
a hlavně
když někdo spustí tu starou dobrou záplavu slz, vzlyků a emocí jako kdysi ramenáč na svým blogu

pm2

2006-10-22T21:48:00.000+02:00

v pět ráno jsem se u klapáku otočil a věděl jsem, že by se mělo něco stát. jenže se nestalo vůbec nic. spal jsem málo a postel ke mně byla hrozně chladná. chce si mě někdo vzít?

no hero in her sky

2006-10-15T19:21:00.000+02:00

je to škoda, ale letošní podzim mě moc nebaví. čekal jsem nekonečný záplavy radosti a smutku a všech těchhle divnejch věcí, ale místo toho přišlo jen jedno velký prázdno. prázdno uprostřed ničeho. a tak už nechodím po městě a nekoukám na ptáky, nejsem zrovna dvakrát odvázanej z toho, že se nic neděje, nesnažím se zoufale vypotit nějakou uslintanou báseň ve snaze dokázat si, že ještě za něco stojím. a jak vlastně můžu ještě za něco stát, když jsem nikdy za nic nestál? mám pocit, že už mi hezky dlouho něco utíká a já nejsem s to chytit to a přitáhnout k sobě, šíleně to zmáčknout a už nikdy nepustit. a zahrnout to láskou, která sice zabije všechno ostatní, ale tomuhle pomůže vyrůst..a pak zvadnout..je to prostě zase jedna velká bída. a tak se přestanu zaplétat do těchhle nekonečnejch klišé a zaručenejch pravd a na závěr přidám tu největší, která teď je, a to sice, že do desky socialize od metal hearts se teď s přehledem vejde celej můj život. a spíš hned několik.

http://www.metalheartsmusic.com/

http://www.myspace.com/themetalhearts

některý věci bohužel vážně už nikdy nepřijdou

2006-10-08T18:21:00.000+02:00

made by -ht-

sad + beautiful = final fantasy

2006-10-01T10:43:00.000+02:00

30.9.2006, strahov, 007

tak a je to. během včerejšího večera jsem si uvědomil pár docela důležitejch věcí. tak hlavně že sedět na koncertě nemusí nutně znamenat, že něco není v pořádku. pak taky, že všechno krásný asi chtě nechtě musí bejt smutný. a potom, a to je asi to nejhlavnější, že owen pallett sakra dobře umí zabodnout lžíci do vašeho srdce a tak obratně s ní točit, až se vám chce umřít, ale radostí..anebo smutkem? rozhodně ale ne bolestí. při včerejším vystoupení final fantasy jsem měl pocit, že křehká hranice mezi radostí, smutkem, krásou a beznadějí, je navždycky smazaná, že nejdůležitější ze všeho je nechat se semlít tím jediným pravým okamžikem, kterej za to doopravdy stojí a vůbec nemyslet na zlé/malicherné včerejšky, nebo na divné/nejisté zítřky..jenom si tak plynout..a já jsem včera plynul a topil se v nekonečně se vrstvících stěnách houslových smyček a krásnýho zpěvu a dechberoucí projekce ze slajdů..je to zvláštní, nikdy bych nevěřil, že tohle dokáže jeden hubenej týpek a housle..pak ale přišlo ráno a mně je zase hůř a hůř..pořád si říkám, že někde musí bejt chyba, ale zatím jsem hodně daleko od toho, abych věděl, kde ta chyba je..ale ať už je kdekoliv, tak to, co jsem včera viděl a slyšel, mi už nikdo nevezme.

a taky jsem potkal jednoho moc milého člověka, kterýmu chci tímhle poděkovat za to, že jsem ho konečně mohl poznat osobně. a pro všechny, kteří včera na sedmičce nebyli...pravděpodobně jste přišli o největší emo svýho života..až se tady mistr pallett časem opět objeví, neváhejte ani vteřinu.
a ještě pro všechny ty, kterým bylo včera dobře a dneska to už zase nestojí za nic...mám vás rád.

it has always been due to human error.

2006-09-24T14:09:00.000+02:00

něco málo fotek z liberce.

téměř neviditelný karpish a vanessa mae

počáteční fáze zakládání církve svatého ludovica

závěrečná fáze zakládání církve svatého ludovica

všichni zájemci o členství v prestižní církvi svatého ludovica dvacátéhotřetího dne nechť se obrátí na velmistra na stránce www.ludovico-je-indie-boy-a-do-roka-a-do-dne-vas-spasi-na-nejakou-planetu-podle-toho-kde-bude-zrovna-volno-sro.cz

forward, russia!

2006-09-19T16:47:00.000+02:00

myslel jsem si, že už to nepůjde. že už vážně nemá cenu oblejzat sekáče a hledat vestičky a svetříky do dvaceti korun. že zkrátka minulost nakonec stejně prohrála nad přítomností a těžce jí to nandá hlavně budoucnost. že už si prostě nikdy nebudu schopnej pustit nějaký pěkný retro, který by mě navíc dokonce i bavilo.. ve změti "každejdruhejdenvznikajícíchrádobyretrokapelspatnáctiletejmacucákamakterýdvakrátslyše
libravery" typu horrors a vlastně kohokoli, kdo si narve na konec názvu "s" a ani mu to není trapný, jsem se už nechtěl ani náhodou plácat.

a přece to nakonec šlo, a můžou za to:

forward, russia! - give me a wall (dance to the radio,2006)

http://www.myspace.com/forwardrussia
http://www.forwardrussia.com/

tahle partička mi ukázala (a za to patří velký dík karpishovi), že minulost je pořád ve formě a navíc - že přítomnost ztrácí sakra rychle dech a budoucnost se může jít se svejma hi-tech sračičkama podívat na druhej konec atmosféry. TOHLE JE RETRO! (a kdo mě zná, ví, že velkým písmem VÁŽNĚ nepíšu moc často) ..vynikající kytarovka se zpěvem vzdáleně svojí naléhavostí připomínajícím smitha z cure a v osmý věci (sixteen) dokonce s feelingem starých dobrých českých indie bardů sebastians..a hlavně, kytary. a ještě kytary..a kytary..a taky geniální názvy písniček..tak schválně, napadlo by vás třeba pojmenovat první song thirteen a devátej seven? pokud vás první věc rozsekne tak jako mě, věřte, že si tu desku hnedka sjedete minimálně třikrát po sobě. myslím, že tahle kapela zůstane u nás navždy neobjevena v záplavě "těch jediných pravých retro kytarovek" a to mě dost mrzí..anebo se naopak tak strašně proflákne, že už ji pak nikdo nebude brát vážně..proto chci aspoň touhle cestou poděkovat těm klukům ušatejm z leeds, protože mi dokázali, že ani sebevětší kupa sraček nemůže zlikvidovat jedno silně nakřápnutý, avšak stále věřící srdce.

..a poslední (??ale jděte!) koncert pavilonů m2 v liberci byl geniální. víc není potřeba psát. bylo to tak vždycky, je to tak teď a zůstane to tak napořád. takže taky vlastně takový jedno starý dobrý, a hlavně pěký retro.

pokud neznáte tohle..

2006-09-12T17:22:00.000+02:00

call me lightning - the trouble we´re in

tak si to poslechněte, stojí to vážně za to.
a pak ještě..

gregor samsa - 55:12

a

úplně cokoliv od belgických reiziger, viz. lilac kdysi dávno tady:

http://lilacz.blogspot.com/2005/05/reiziger-mp3-tdne.html

englar alheimsins

2006-09-06T16:08:00.000+02:00

andělé všehomíra, island, 2000, režie Friðrik Þór Friðriksson, podle novely Einara Guðmundssona

ok, tenhle film už si o to koleduje vážně dlouho. navíc po tom předchozím postu je to myslím i docela na místě, něco pěknýho si o něm povědět. když trpíte schizofrenií, není to nic moc. a když se všude kolem vás lidi sami zabíjejí trochu víc, než je zdrávo, je jenom logickým vyústěním, že se k tomu jednou taky dopracujete. ve společnosti typa, kterej vymejšlí hudbu i texty pro beatles a telepaticky jim je posílá - i tolik let po svým rozpadu si to ty kurvy od něj berou a na autorský práva mu kašlou- a novodobýho hitlera, kterej ví, že bůh je mrtvej, protože ho zabil nietzsche jedinou větou a schválně teď můžete hádat, jak ta věta asi zněla. když si občas vyrazíte s největším a vlastně i jediným kamarádem na výlet z útesu na útes (pamatuješ? existuje ještě jeden útes..) a opřeni o jeho káru pět metrů od srázu do moře si namlouváte, že představa, že "stačí jen šlápnout na plyn a je to" je fakt docela dobrej úlet, ovšem jenom do doby, než vám zavolají, že to zas takovej úlet nebyl. když vám hlava třeští tak, že ani vaše bicí nedokážou ten pekelnej stroj zastavit a i kdyby ho náhodou zastavily..pomohlo by to něčemu? a tak je nakonec ten noční pořad asi ta jediná útěcha, kterou máte. aspoň do doby, než popadnete stoličku a jumpnete z balkónu.
sny..na jejich dně cítíme nemilosrdný tlak skutečnosti. pravda.

a do toho všeho na konci sigur ros z ep ny batteri a koně kolabující na pláži.

jo, je to nejlepší film, co jsem kdy viděl a těžko ho něco jinýho překoná.

tak mě napadá

2006-08-28T00:44:00.000+02:00

ne že bych na ty deprese nějak věřil nebo tak něco, nechávám je (pokud ty mrchy vůbec existujou) proplouvat hooodně daleko od toho křehoučkýho okýnka, kterýmu se v románech říká duše. někdy se mi ale zdá, že můj starej dobrej počítač do mě skrz ty svý starý dobrý klávesy natlačí nějakej ten svůj starej dobrej virus nebo aspoň nějakýho toho svýho starýho dobrýho trojana a to už většinou nevím o světě, chodím spát ve tři a vstávám v půl jedný, přemýšlím, jestli mi chtěl pomoct a jestli náhodou ta cvokárna už fakt není dost blízko na to, abych sešplhal z balkónu po starý dobrý meruňce, přeskočil plot a utek někam do lesa.
co kdyby se najednou všechny tóny uvnitř mojí hlavy spojily a donutily ji explodovat?

vadilo by to někomu?

a tak mi nezbývá, něž to zakončit slovy klasika, totiž něco jako že it may be what i need, but it's not what i want, anymore

..ok, a co budu dělat teď, zbejvající dvě hodiny?..

tradáá! na soutěžní fotce byli...

2006-08-21T19:53:00.000+02:00

zleva: cedric bixler zavala, omar rodriguez-lopez

hlavní cenu, plyšového lokasta, nevyhrává nikdo.

neví někdo, kam šli všichni lokasti?

2006-08-21T00:29:00.000+02:00

ani kdybyste mě zabili devítivoltovejma baterkama, tak tuhle hádanku nerozluštím. jistý je jen to, že lokasti někam odešli a teď jde o to vyřešit kam. jediný, čeho se můžeme chytit, je fakt, že určitě nešli do texasu, protože tam se zrovna přemnožili pásovci vánoční (zdroj: jakub hošek + xbbx). já sám jsem rozvinul celkem odvážnou teorii, jestli oni náhodou ti kluci ušatí nejedou zrovna turné po čechách a nespásaj všechny pole, ale soudě dle reakcí lidí kolem bych za to ruku do devítivoltový baterie nedal. no v každým případě nám tady zbyla ještě jedna velká hádanka a to sice kdo že to je na téhle fotce?

kdo odpoví správně, dostane vlastnoruční podpisy obou aktérů, tedy xbbx i lilaca.

seš v pohodě, dokud ti někdo neřekne, že seš jenom indie-kid

2006-08-11T18:28:00.000+02:00

hyacinth, kill! kill! kids!, 10.8.2006, ponorka, pce

kkk mě dost překvapili. ne že bych je neznal, ale přišlo mi to takový nějaký úplně jiný..pravda, naposledy a taky jedinkrát, jsem je slyšel už hodně měsíců dozadu ve žluťáku a pamatuju si jen jednu písničku, ale to, co vybalili včera, nemělo obdoby..myslím, že se lilac v tomhle projektu tak dlouho hledal, až se našel. a navíc mají novýho bubeníka, kluka až z francie, přejme jim to;)

dojem hyacinthu trošku zkazil fakt, že si od kkk museli vypůjčit právě toho jejich novýho skvělýho bubeníka, aby vůbec mohli zahrát. no ale nakonec se jim to povedlo moc pěkně, člověk ani skoro nechtěl věřit, že s nima ten člověk vzadu hrál poprvý. čekal jsem možná trochu víc amandy, možná taky trochu víc něčeho úplně jinýho, což přesně nevím čeho, ale i tak to bylo hodně dobrý. no a ještě než začali hrát, mi jejich kytarista řekl, že naprosto chápe moji frustraci z toho, že všechny kapely, ve kterých jsem hrál, se rozpadly (proč nebýt paranoidní, že), že to prý zažíval taky pořád dokola, no a pak se to zlomilo a nakonec skončil u hyacintu..tak mě napadá, hyacint je nějaká kytka? a měl bych snad začít v něco doufat nebo co?

a pak se ještě s pár lidma hodně diskutovalo o toleranci. myslím, že jsem nebyl pochopen, ale to je čstě jenom můj problém.

jsem totiž jenom indie-kid.

refused are fucking dead!

2006-08-01T18:29:00.000+02:00

je to..
jako když vás nechá holka a vy nevíte proč. jako když se těšíte na novou desku radiohead a místo toho udělá yorke sólovku. jako když je takový teplo, že si přejete, aby pořád už jen pršelo a když to konečně začne padat, nemůžete se z těch sraček najednou vyhrabat. jako když si po večerech sjíždíte nový envy, liars a všechno, co kdy natočil conor oberst a vtloukáte si do hlavy: ne, teď nebudu brečet!

jenže někdy to holt nevyjde.

ko-kai-kó!

2006-07-29T13:05:00.000+02:00

někdy je lepší neříkat vůbec nic. asi.

the best of fluff:
1) ravelin 7
2) 31 knots
3) zann

frozen in escape, romanticize my stay, in uruguay, where i had my first lay

2006-07-19T01:26:00.000+02:00

mám teďka takovou nějakou mánii, že pořád poslouchám čím dál tím klidnější věci od čím dál tím klidnějších lidí..nevím, nejspíš to stejně nikoho nezajímá, ale kdyby přece jen jo, tak kromě už hooooodně dlouho trvající (a nejspíš nikdy neskončící) euforie, kterou zažívám znova a znova s panem conorem oberstem a jeho bright eyes, teď váznu na:

barzin - my life in rooms
final fantasy - he poos clouds
elliott smith - xo
andrew bird - weather systems
the one AM radio - a name writ in water
the album leaf - in a safe place
helios - eingya
songs:ohia - the lioness

no a jinak noví liars jsou prý úžasní..už je mám, ale ještě jsem je neslyšel, jen poslední věc a ta...je úžasná.

zvláštní, může být tenhle blog jetě větší klišé???

tuhle knížku chci! (a pak ještě tu druhou)

2006-07-14T18:27:00.000+02:00

tu dolní knížku jsem si zamiloval už kdysi, to ale ještě stála pět stovek. teď ji mají v levných knihách za 229, má prý otlučené rohy..takže to je pro mě jasná koupě..no a pak jsem viděl ještě jednu, která se taky jmenuje moře. má formát 395 × 375 mm a je od philipa plissona, známýho francouzskýho fotografa..kdo tu knížku neviděl, jako by nebyl, protože ten obří formát ve spojení s nekonečným mořem..to je ....emo.

akorát že stojí patnáct stovek;/

a) v rádiích pracujou ignoranti b) rádia poslouchají ignoranti....a i b jsou správně

2006-07-11T17:09:00.000+02:00

když musíte na brigádě chtě nechtě poslouchat celý den evropu 2, trošku to s váma zamává. cožpak o to, slyšet každou hodinu všechny ty výborné remixy remixů zhitovaných zmixovaných pseudohitů, které snad ani nikdo nemůže brát vážně, to by se ještě dalo skousnout. ale co mě fakt děsně vytáčí je, že za celou dobu nezahrajou ani jednou envy, ani jednou yaphet kotto a dokonce ani jednou 1000 travels of jawaharlar..a to už je co říct;)

ach, proč jsou rádia tak krutá?

kill me sarah, kill me again, with love, its gonna be a glorious day

2006-07-09T00:09:00.000+02:00

Bílé útesy doverské

Tyškin Leopard a Velkej Tom
vyšli si jednou na malou
procházku skrze svá těla
omráčili se navzájem velkými
dřevěnými násadami lopat
a pak jejich duše vyšplhaly
na nedaleký nevysoký kopec
a duše Toma něžně shodila
duši Tyškina z útesu do moře
oba dva byli šťastni
a téhož dne, těsně před půlnocí,
písek pozřel sám sebe

je libo stereo, pane? ne, děkuji, já raději mono. mono bohužel předevčírem došlo, pane..ach tak, no, tak tedy tím stereem také nepohrdnu, jean.

2006-07-04T22:00:00.000+02:00

mono/thema eleven/2.7.2006/klub007/matička stověžatá

nobylotamlidíasitakosmnáctkrátvícnežbybylodobrý,aledostalijsmesedobackstage,takže
nakoneczážitekopravduférovejahlavnědýchatelno.cosekapelytýče,takplatípředchozí
postdoslovaadopísmene,japoncitoprostěvždyckyumějvzítzatensprávnejkonecatakyto
zatensprávnejkonecvzali.sečtenoapodtrženo-emoindierokenrolvečíreksevšímvšudy
ataktomábýt.

omlouvám se za tenhle post, jeho stylistický výraz je poněkud MONOtónní.

fotka tady bude hned jak připojím foťák, takže v rozmezí hodiny až několika let.

the birds are spies, they are listening mono every day

2006-07-01T23:41:00.000+02:00

nevím, co se zase děje. je toho nějak moc až moc málo nebo vlastně vůbec nic, to právě ještě nevím. byl bych rád, kdyby někdo vymyslel lék na apatii, ale pochybuju, že bych se donutil ho požít. při mé apatii..
ale na zítřejší koncert mono se těším, to zase jo.

oni vůbec ti japonci vědí, jak na to. myslím, že už to mají tak nějak daný v genech, že na co sáhnou, to jim vyjde. takže myslím, že všem by jenom prospělo, kdybych byl japonec. třeba.

a to je asi tak všechno.

miluju tě, forreste!!

2006-06-29T18:01:00.000+02:00

tenhle nápis jsem viděl dneska z vlaku cestou zpátky z brna..úplně jakoby mimochodem se povaloval v podjezdu pod železničním náspem..říkal jsem si, že už jsem forrest gumpa hodně dlouhou dobu neviděl a že je to děsná škoda..protože scéna, kdy jenny chce být ptáčkem a odletět někam daleko, pryč z tohohle hnusnýho světa, je ve mně hluboko zarytá od tý doby, co jsem fg poprvý viděl....vůbec jsem tak nějak kromě koncertů poslední dobou kulturně nežil..pokud se teda nedá nazývat kulturou učení se tisícistránkových bichlí..těším se, že si zase přečtu nějakou normální knížku..hned zejtra asi otevřu viana a pěnu dní..na to jsem hodně zvědavej, slyšel jsem o tom samý pěkný věci..no a jinak teď poslouchám songs: ohia (sakra tomáši, kam ty na to ve svým věku chodíš??;) a je mi zase tak nějak..melancholicky a smutně..
takže nic novýho pod sluncem.

beautiful seizuretake us home

2006-06-22T19:43:00.000+02:00

volcano!/river for sale/climatizado/21.6.2006/klub007/strahov/praha/stověžatá

"tak takhle nějak by zněli radiohead, kdyby víc brali drogy", zaznělo z davu a já se tomu musel zasmát..je pravda, že novou desku rh bych si klidně dokázal představit hodně podobnou té od volcano!, ale přece jenom bych se do takovýchhle srovnávaček nepouštěl. protože když něco šlape, je úplně jedno, jestli to někomu něco připomíná. a to, že volcano! šlapalo, asi ani nemusím dodávat. frenetickej bubeník se mazlil snad se vším možným, z čeho lze vyloudit aspoň nějakej zvonivej/cinkající/ťukací/mlátící zvuk a společně s basákem/laptopákem/klávesákem a kytaristou, do kterýho bych na první pohled vůbec neřekl, že má v hrdle to, co tam má (a ano, skutečně to tam měl a ano, skutečně hrají jen ve třech) vypláchli všem lidem v sedmičce hlavy..apple or a gun byl závěr, kterej se zas tak často nevídá a neslýchá..a tak i když hráli jen něco přes půl hodiny, myslím, že nikdo nelitoval, že tam ten večír byl..jo a mají taky skvělej booklet desky, ve kterým jsou veškerý texty psaný fonetickou angličtinou, takže vyloženě věcička pro fajnšmekry;)
river for sale byli skvělý jako vždycky a climatizado jsem si užil venku..cestou do ejdž kej přes pardubice proběhla decentní tropická bouře s hurikánem (jak dlouho že jsi to tomáši běžel domů, že jsi byl úplně promočenej? pět vteřin?;) no a pak už jen cesta od viaduktu za zpěvu prvních ranních zmoklých ptáků. myslím, že na takovýhle večery se nezapomíná.

jo a sestra koupila svýmu pětadvacetiletýmu přítelovi k narozeninám autodráhu a já mám děsnou radost, protože autodráha, to je základ, a já ji nikdy neměl a vím, že si občas budu moct zajezdit s ním. včerejšek se fakt povedl.

this is the first day of my life, i’m glad i didn’t die before i met you

2006-06-20T21:45:00.000+02:00

včera jsem málem potkal bezvadnou bouřku. slyšel jsem ji přicházet a dost dlouhou dobu se zdálo, že nebude zbytí a naše linky se protnou v jedný dokonalý řvoucí harmonii a agónii, ale byl to spíš jen takovej záchvěv uvnitř mýho těla. pak ale vystřízlivění a v noci od otevřenýho okna přicházely impulsy, ze kterých jsem bezpečně věděl, že si to tam venku dává s někým jiným a určitě minimálně stokrát připravenějším a lepším, než jsem já..

říkal jsem si, že kdyby všechny bouřky byly vůči mně tak odtažitý jako tahle, byl bych do nich asi permanentně zamilovanej.

jinak pořád jsem zaseklej na bright eyes a zítřejší volcano! mě toho doufám zbavěj