the fragile keep secrets

ne že bych na ty deprese nějak věřil nebo tak něco, nechávám je (pokud ty mrchy vůbec existujou) proplouvat hooodně daleko od toho křehoučkýho okýnka, kterýmu se v románech říká duše. někdy se mi ale zdá, že můj starej dobrej počítač do mě skrz ty svý starý dobrý klávesy natlačí nějakej ten svůj starej dobrej virus nebo aspoň nějakýho toho svýho starýho dobrýho trojana a to už většinou nevím o světě, chodím spát ve tři a vstávám v půl jedný, přemýšlím, jestli mi chtěl pomoct a jestli náhodou ta cvokárna už fakt není dost blízko na to, abych sešplhal z balkónu po starý dobrý meruňce, přeskočil plot a utek někam do lesa.
co kdyby se najednou všechny tóny uvnitř mojí hlavy spojily a donutily ji explodovat?

vadilo by to někomu?

a tak mi nezbývá, něž to zakončit slovy klasika, totiž něco jako že it may be what i need, but it's not what i want, anymore



..ok, a co budu dělat teď, zbejvající dvě hodiny?..

Posted by ludovico on Monday, August 28, 2006 at 00:44 | Permalink