the fragile keep secrets

30.9.2006, strahov, 007

tak a je to. během včerejšího večera jsem si uvědomil pár docela důležitejch věcí. tak hlavně že sedět na koncertě nemusí nutně znamenat, že něco není v pořádku. pak taky, že všechno krásný asi chtě nechtě musí bejt smutný. a potom, a to je asi to nejhlavnější, že owen pallett sakra dobře umí zabodnout lžíci do vašeho srdce a tak obratně s ní točit, až se vám chce umřít, ale radostí..anebo smutkem? rozhodně ale ne bolestí. při včerejším vystoupení final fantasy jsem měl pocit, že křehká hranice mezi radostí, smutkem, krásou a beznadějí, je navždycky smazaná, že nejdůležitější ze všeho je nechat se semlít tím jediným pravým okamžikem, kterej za to doopravdy stojí a vůbec nemyslet na zlé/malicherné včerejšky, nebo na divné/nejisté zítřky..jenom si tak plynout..a já jsem včera plynul a topil se v nekonečně se vrstvících stěnách houslových smyček a krásnýho zpěvu a dechberoucí projekce ze slajdů..je to zvláštní, nikdy bych nevěřil, že tohle dokáže jeden hubenej týpek a housle..pak ale přišlo ráno a mně je zase hůř a hůř..pořád si říkám, že někde musí bejt chyba, ale zatím jsem hodně daleko od toho, abych věděl, kde ta chyba je..ale ať už je kdekoliv, tak to, co jsem včera viděl a slyšel, mi už nikdo nevezme.

a taky jsem potkal jednoho moc milého člověka, kterýmu chci tímhle poděkovat za to, že jsem ho konečně mohl poznat osobně. a pro všechny, kteří včera na sedmičce nebyli...pravděpodobně jste přišli o největší emo svýho života..až se tady mistr pallett časem opět objeví, neváhejte ani vteřinu.
a ještě pro všechny ty, kterým bylo včera dobře a dneska to už zase nestojí za nic...mám vás rád.

Posted by ludovico on Sunday, October 01, 2006 at 10:43 | Permalink