the fragile keep secrets

I can't take my eyes off you..

nezoufej! přijde zima a pak jaro... a kdo se toho dožije, jakoby znovu ožil...

ty metal hearts sou moc fajn, ja uz se na ne dost tesim. pojedes, co ludva? me osobne to bavi i vic nez victory at sea, instrumentalne a i tim vic civilnim zpevem ...

an.. i can't take my mind off you..

krysa s velkým s..já vím, už se zase nemůžu dočkat léta, i když to letošní jsem celkem umíral..

lil..jasně, metal hearts jsou jasná volba..akorát nevím, kdy pesně tady jsou..

13.11

tomík: dík..sakra, zase pondělí, zase škola..hm, to ještě budu muset nějak pošéfovat, stejně jako teď casiotone..

'Til I find somebody new

you give me miles and miles of mountains and i'll ask for the sea

tyvole serte ne nejakej podzim, smutek, lasku, deprese ... dulezity je, ze lilek za pet minut dvanact nikam nevodletel, bude tady zase dlouho prudit a co vic, urcite se na tesle zase vozere a bude vas vsechny vobjimat a rikat, ze vas ma rad ... a dira na srdci bude razem zalepena. fakt vole. taky vypnete ty smutny dojaky a puste si neco, co byste chteli poslouchat ve ctyritce nekde na plazi ... sice nevim co by to mohlo bejt, ale zase bude dobre. a laska je urcite nekde za bukem ... svine!!!

just another phase of finding what I really need

stranger..i kissed your mouth, your back, is that all you need?


lil..jestli je láska někde za bukem, tak já asi pořád chodím mezi dubama nebo smrkama a borovicema..no a tesla bude dobrej vejlet na úplnej začátek všeho..těším se..

v podstatě tě neznám a nevím kdo jsi
?ale?
rozumím tomu, co píšeš. taky píšu.
ano, ovšem, že nejsem jediná, co tomu rozumí, ale najít v absurditě pevnej bod je klika.
ale možná tě ty moje řeči nezajímaj, taky mi ani možná neodpovíš.
ale jsem ráda, že jsem poznala zase jiný způsob prožitků. děkuji
/promiň za případnou nesrozumitelnost/

This comment has been removed by a blog administrator.

ema: já děkuju tobě..já jsem jenom rád, když si v tom někdo najde něco, co je mu blízký, třeba se v tom trochu najde sám nebo tak..a pak jsem ještě radši, když mi to někdo takhle naservíruje jako ty, protože to je důkaz, že tenhle svět není zas tak ztracenej, že v tom nejsme sami..že se s tím třeba nějak dá pohnout..takže děkuju já..

tvoje odpověď mě opravdu potěšila /!/. zjevně banální radosti jsou na podzim jedny z nejdůležitějších.
zaujala mě myšlenka: "...a jediný, co se dá dělat, je nechat se pomalu rozpadnout na drobný lístečky a spláchnout do kanálu. ne, to by bylo moc jednoduchý..."
snad nejsme tak ztracení

ema: nejsme ztracení..kdybych byl básník, tak napíšu něco jako že jsme andělé (všehomíra, ach) se zlámanejma křídlama, který si, když už nemůžou lítat, alespoň udělali berličky z citů, co se v nich hromaděj..ale proztože básník nejsem, tak jen doufám, že ztraceni opravdu nejsme..

snad, ikdyž někdy doufat nestačí.
znám jednu báseň o berličkách a citech. s berlema u srdce:..., že soucit najdete jen u lidí s jednou nebo dvěma berlema, jednu na kulhající srdce a jednu na obranu....
jak říká šrámek "na každém trnu kousek masa zanecháš"

tu báseň s berličkama jsem četl celou, je moc pěkná..a šrámek, no jo, taky pravda..

holan zase říká..

tvá ruka někde výš
nepohne vypínačem.
jsou moře, kam vplynout smíš
pouze pláčem.

jsou moře, kam vplynout smíš pouze pláčem. vážně krásné.
dnes zase všechno prožívám poeticky, víc než jindy. a možná je to dobře.
od holana se mi líbí
-motýl, který se na tvou ruku snes,
svírá a rozvírá svá křídla
jak plíce oněch květin,
jež utrhla jsi dnes!-
...život jsou někdy opravdu květiny, které trháme

život, to je otázka, jsou to květiny, který trháme a dáváme někomu jinýmu, protože ho milujeme?
nebo to jsou květiny, ke kterým potají přičicháme a necháváme se unýst jejich krásou a smrt necháváme na vedlejší koleji?..

představuju si svý moře, kam vplynu pláčem a pak přijde obrovská vlna, která všechno spláchne a řekne, sakra, na co si furt stěžuješ?..a já řeknu no dobrý, prostě sem úplně vyždímanej a moře řekne pojď, posilni se mojí solí. a budeme spokokjení..a nebo ne.......?

necháváme se unést krásou života a smrt prozatimně nevnímáme. takovéhlé chvilky mám vzácně, přesto, že se snažím o jejich hojnost. ale jsou.
často přemýšlím, stejně jako ty, že bychom vlastně měli být všichni relativně šťastní, že bychom si neměli stěžovat, že jsme na tom dobře..
ale všichni nemají svá SLANÁ moře.
a sůl, kterou pláčeme, někdy nestačí.
a tak proto nejsme relativně šťastní. snad

v jedný hospodě vídávám velkej plakát..je na něm maják, kterej je drcenej obrovským zpěněným příbojem. pod tím nápis there is hope.

jasně, ten maják to vydrží a zůstane tam stát možná navěky, ale taky se prostě může jednoho dne zřítit a zmizet v moři.

myslím, že ten maják mě vystihuje dokonale.

there is hope
přiznám se, že jsem věnovala čas tvému majáku, jak vypadá, co si myslí o moři, atp.
já jsem prý...


O setkávání s plachostí

je obtížné
v tomto hlučném světě
potkávat srny
a nalézat lidi
plaché a nesmělé

zvláště pak ty
co plachost a nesmělost
získali poznáním

však po setkání s nimi
nějaký čas
pozoruješ život
hlubokýma hnědýma očima

a vločky sněhu
se netečně rozpouštějí
ve zvířecí srsti

co jsi? co jsi prý...? a co ti řekl maják o mně?..

zpíval, nebo jen tiše vzlykal?

jsem ema
...jsem prý plachost, která se na svět dívá hlubokýma hnědýma očima.

řekl, že ?by mohl prozradit leccos, ale bylo by to příliš snadné?
zpíval i tiše vzlykal, podle toho, jakou intenzitou do něj naráželo moře

maják..měl pravdu, ale trochu tě trápil, myslím..kdybys naléhala, jistě by něco prozradil..ale chtěla bys to vědět? a co moře? ti dva koexistují spolu, jeden bez druhého by nebyl..

tvůj maják byl tajemný, jsem vlastně cizí...
jestli bych chtěla?
dovolil by to maják? dovolil bys to ty?

maják je mým odrazem, co dovolím já, dovolí i on..a já..já bych dovolil..kdybys chtěla..

chtěl bys hledat sedm klíčů?

myslíš, že bych musel hledat všech sedm?

co když už nějaký mám? nebo to není možné?

myslím, že to možné je.
najdeš i zbývající?

potřebuju víc indicií..