the fragile keep secrets

asi tak před dvaceti minutama sem totálně citově vyprahnul..všechno kolem mě mrzlo a v uších mi jelo jen tohle jedno geniální houslový sólo, pořád dokola, zas a znova, pětkrát, šestkrát?..chtěl sem brečet, ale nepřišlo to, možná kvůli těm mínus dvaceti všude okolo..studnice mých citů asi vážně není bezedná, ale jednou to přijít muselo..připadal sem si jak malej kluk, kterýmu ukradli všechny hračky a tím vůbec nechci parafrázovat ramenáčovy výroky kdysi na jeho blogu..sem slabej, slabej jako stýblo, který se ve větru nejdřív ohne a hned potom zlomí..a to je mi teprv třiadvacet..je mi to líto a vážně mě mrzí že musím naštvat všechny lidi, co mě maj rádi...ale...teď sem vážně úplně v prdeli.
a to se přitom zas tak moc neobvyklýho neděje..jen to prostě není ono.
srdcervoucí noc se vším všudy, obzvláště po včerejším filmu na čt2, kterej sem málem celej propásnul..

Posted by ludovico on Saturday, November 04, 2006 at 01:41 | Permalink