the fragile keep secrets

ne že bych na ty deprese nějak věřil nebo tak něco, nechávám je (pokud ty mrchy vůbec existujou) proplouvat hooodně daleko od toho křehoučkýho okýnka, kterýmu se v románech říká duše. někdy se mi ale zdá, že můj starej dobrej počítač do mě skrz ty svý starý dobrý klávesy natlačí nějakej ten svůj starej dobrej virus nebo aspoň nějakýho toho svýho starýho dobrýho trojana a to už většinou nevím o světě, chodím spát ve tři a vstávám v půl jedný, přemýšlím, jestli mi chtěl pomoct a jestli náhodou ta cvokárna už fakt není dost blízko na to, abych sešplhal z balkónu po starý dobrý meruňce, přeskočil plot a utek někam do lesa.
co kdyby se najednou všechny tóny uvnitř mojí hlavy spojily a donutily ji explodovat?

vadilo by to někomu?

a tak mi nezbývá, něž to zakončit slovy klasika, totiž něco jako že it may be what i need, but it's not what i want, anymore



..ok, a co budu dělat teď, zbejvající dvě hodiny?..

Posted by ludovico at 00:44 | Permalink | Comments (10)

zleva: cedric bixler zavala, omar rodriguez-lopez

hlavní cenu, plyšového lokasta, nevyhrává nikdo.

Posted by ludovico at 19:53 | Permalink | Comments (7)

ani kdybyste mě zabili devítivoltovejma baterkama, tak tuhle hádanku nerozluštím. jistý je jen to, že lokasti někam odešli a teď jde o to vyřešit kam. jediný, čeho se můžeme chytit, je fakt, že určitě nešli do texasu, protože tam se zrovna přemnožili pásovci vánoční (zdroj: jakub hošek + xbbx). já sám jsem rozvinul celkem odvážnou teorii, jestli oni náhodou ti kluci ušatí nejedou zrovna turné po čechách a nespásaj všechny pole, ale soudě dle reakcí lidí kolem bych za to ruku do devítivoltový baterie nedal. no v každým případě nám tady zbyla ještě jedna velká hádanka a to sice kdo že to je na téhle fotce?

kdo odpoví správně, dostane vlastnoruční podpisy obou aktérů, tedy xbbx i lilaca.

Posted by ludovico at 00:29 | Permalink | Comments (20)

hyacinth, kill! kill! kids!, 10.8.2006, ponorka, pce

kkk mě dost překvapili. ne že bych je neznal, ale přišlo mi to takový nějaký úplně jiný..pravda, naposledy a taky jedinkrát, jsem je slyšel už hodně měsíců dozadu ve žluťáku a pamatuju si jen jednu písničku, ale to, co vybalili včera, nemělo obdoby..myslím, že se lilac v tomhle projektu tak dlouho hledal, až se našel. a navíc mají novýho bubeníka, kluka až z francie, přejme jim to;)

dojem hyacinthu trošku zkazil fakt, že si od kkk museli vypůjčit právě toho jejich novýho skvělýho bubeníka, aby vůbec mohli zahrát. no ale nakonec se jim to povedlo moc pěkně, člověk ani skoro nechtěl věřit, že s nima ten člověk vzadu hrál poprvý. čekal jsem možná trochu víc amandy, možná taky trochu víc něčeho úplně jinýho, což přesně nevím čeho, ale i tak to bylo hodně dobrý. no a ještě než začali hrát, mi jejich kytarista řekl, že naprosto chápe moji frustraci z toho, že všechny kapely, ve kterých jsem hrál, se rozpadly (proč nebýt paranoidní, že), že to prý zažíval taky pořád dokola, no a pak se to zlomilo a nakonec skončil u hyacintu..tak mě napadá, hyacint je nějaká kytka? a měl bych snad začít v něco doufat nebo co?

a pak se ještě s pár lidma hodně diskutovalo o toleranci. myslím, že jsem nebyl pochopen, ale to je čstě jenom můj problém.

jsem totiž jenom indie-kid.

Posted by ludovico at 18:28 | Permalink | Comments (12)

je to..
jako když vás nechá holka a vy nevíte proč. jako když se těšíte na novou desku radiohead a místo toho udělá yorke sólovku. jako když je takový teplo, že si přejete, aby pořád už jen pršelo a když to konečně začne padat, nemůžete se z těch sraček najednou vyhrabat. jako když si po večerech sjíždíte nový envy, liars a všechno, co kdy natočil conor oberst a vtloukáte si do hlavy: ne, teď nebudu brečet!

jenže někdy to holt nevyjde.

Posted by ludovico at 18:29 | Permalink | Comments (3)