the fragile keep secrets

viděl sem v tý kaluži svůj odraz. trošku se vlnil, ale jinak nic. zbejvaly dvě možnosti. obejít to všechno velkým obloukem, nebo do toho vší silou šlápnout a čekat, jestli se propadnu až na druhej konec vesmíru. zvolil sem třetí alternativu, která neexistovala. bavil sem se se svým odrazem, jestli má radši červený nebo bílý víno. zjistil sem, že v tom má zmatek a tápe stejně jako já, akorát tak trochu v opačným gardu. dokonce se i pokouší česat patku, obráceně samozřejmě. je to levák. usíná zásadně na levým boku. levou rukou i píše. když si čte, drbe se na hlavě a usilovně přemejšlí, jestli je celej ten příval novejch smutnejch slov schopnej ještě vůbec vstřebat. a pak, když slunce vyleze a chce ho uškvařit, si skrze rty bouká ty největší melanchosračky, co kdy tenhle svět zažil. seznamte se, jmenuje se ocivodul.

můj kámoš z kaluže.

kdyby se s váma chtěl bavit a věřte tomu, že by to dělal moc rád, kdyby zrovna neřešil všechny trable tohodle světa, určitě by vám řekl, že bejt na koncertu metal hearts a neslyšet socialize, je docela velká odvaha.

pod to bych se i podepsal.

Posted by ludovico on Tuesday, November 14, 2006 at 20:38 | Permalink