the fragile keep secrets

je/jsou

oblíbená hra od cohena
už zase příběhy obyčejného šílenství
clem snide - end of love
final fantasy naživo
volcano! taktéž
pár hodin spánku mezi stereotypem
barevný listy teď všude a hlavně v lese
lidi, kterým je smutno
rum a pivo
plakáty majáků v gastonovi
jukebox tamtéž plnej sraček
když jenny a forrest chtěj bejt ptáčkama a ulítnout hodně daleko
a hlavně
když někdo spustí tu starou dobrou záplavu slz, vzlyků a emocí jako kdysi ramenáč na svým blogu

Posted by ludovico at 23:06 | Permalink | Comments (9)

v pět ráno jsem se u klapáku otočil a věděl jsem, že by se mělo něco stát. jenže se nestalo vůbec nic. spal jsem málo a postel ke mně byla hrozně chladná. chce si mě někdo vzít?

Posted by ludovico at 21:48 | Permalink | Comments (11)

je to škoda, ale letošní podzim mě moc nebaví. čekal jsem nekonečný záplavy radosti a smutku a všech těchhle divnejch věcí, ale místo toho přišlo jen jedno velký prázdno. prázdno uprostřed ničeho. a tak už nechodím po městě a nekoukám na ptáky, nejsem zrovna dvakrát odvázanej z toho, že se nic neděje, nesnažím se zoufale vypotit nějakou uslintanou báseň ve snaze dokázat si, že ještě za něco stojím. a jak vlastně můžu ještě za něco stát, když jsem nikdy za nic nestál? mám pocit, že už mi hezky dlouho něco utíká a já nejsem s to chytit to a přitáhnout k sobě, šíleně to zmáčknout a už nikdy nepustit. a zahrnout to láskou, která sice zabije všechno ostatní, ale tomuhle pomůže vyrůst..a pak zvadnout..je to prostě zase jedna velká bída. a tak se přestanu zaplétat do těchhle nekonečnejch klišé a zaručenejch pravd a na závěr přidám tu největší, která teď je, a to sice, že do desky socialize od metal hearts se teď s přehledem vejde celej můj život. a spíš hned několik.

http://www.metalheartsmusic.com/

http://www.myspace.com/themetalhearts

Posted by ludovico at 19:21 | Permalink | Comments (32)

made by -ht-

Posted by ludovico at 18:21 | Permalink | Comments (23)

30.9.2006, strahov, 007

tak a je to. během včerejšího večera jsem si uvědomil pár docela důležitejch věcí. tak hlavně že sedět na koncertě nemusí nutně znamenat, že něco není v pořádku. pak taky, že všechno krásný asi chtě nechtě musí bejt smutný. a potom, a to je asi to nejhlavnější, že owen pallett sakra dobře umí zabodnout lžíci do vašeho srdce a tak obratně s ní točit, až se vám chce umřít, ale radostí..anebo smutkem? rozhodně ale ne bolestí. při včerejším vystoupení final fantasy jsem měl pocit, že křehká hranice mezi radostí, smutkem, krásou a beznadějí, je navždycky smazaná, že nejdůležitější ze všeho je nechat se semlít tím jediným pravým okamžikem, kterej za to doopravdy stojí a vůbec nemyslet na zlé/malicherné včerejšky, nebo na divné/nejisté zítřky..jenom si tak plynout..a já jsem včera plynul a topil se v nekonečně se vrstvících stěnách houslových smyček a krásnýho zpěvu a dechberoucí projekce ze slajdů..je to zvláštní, nikdy bych nevěřil, že tohle dokáže jeden hubenej týpek a housle..pak ale přišlo ráno a mně je zase hůř a hůř..pořád si říkám, že někde musí bejt chyba, ale zatím jsem hodně daleko od toho, abych věděl, kde ta chyba je..ale ať už je kdekoliv, tak to, co jsem včera viděl a slyšel, mi už nikdo nevezme.

a taky jsem potkal jednoho moc milého člověka, kterýmu chci tímhle poděkovat za to, že jsem ho konečně mohl poznat osobně. a pro všechny, kteří včera na sedmičce nebyli...pravděpodobně jste přišli o největší emo svýho života..až se tady mistr pallett časem opět objeví, neváhejte ani vteřinu.
a ještě pro všechny ty, kterým bylo včera dobře a dneska to už zase nestojí za nic...mám vás rád.

Posted by ludovico at 10:43 | Permalink | Comments (4)